Kolonáda lázeňského města Luhačovice ve Zlínském kraji pochází ze 40.
let 20. století. Jedná se o podlouhlou modernistickou stavbu, která se
skládá ze tří částí. Hlavním bodem je hala Vincentka, nalevo od ní stojí
malá Malá kolonáda, napravo Velká kolonáda s obnoveným pramenem
Amandka. Jde o vysoký otevřený prostor s proskleným stropem a průčelím,
který doplňují dvě řady sloupů z umělého mramoru. Tuto českou kulturní
památku ročně navštíví přibližně milion lidí.
Budova byla navržena
brněnským architektem Oskarem Pořískou ve stylu modernismu, vítězný
návrh vzešel z architektonické soutěže, jejímž zadáním bylo propojit
centrální část lázní lineárně řazeným souborem staveb. Realizace
proběhla v letech 1947 až 1952. Jedná se o jednu z posledních staveb v
duchu moderní architektury v první polovině 20. století – v roce 1948
totiž v Československu nastal převrat a následně byl v architektuře
prosazován socialistický realismus.
V listopadu 2019 byla dokončena velká rekonstrukce kolonády. Ta stavbě v
zanedbaném stavu navrátila původní podobu, odstranila časem
naakumulované nánosy (např. vizuální smog). Rekonstrukce probíhala pod
vedením architektky Mirky Chmelařové z projekční společnosti S-projekt
plus. Kde nebyla možná obnova původních prvků, došlo k výrobě nákladných
replik. Byla vyrobena například replika keramické mozaiky podlahy celé
kolonády, jenž má přibližně 1600 metrů čtverečních. Vznikly zde nové
kavárny, které mají jednotný vizuální styl.
Rekonstrukce stála 115 milionů korun a byla z většiny placena z fondů
Evropské unie.
Kolonáda je dlouhá 126 metrů, šířka je 9,8 m, výška 4,2 m. Hala
Vincentka má délku 26 metrů, šířku 15 m a výšku 8 m.
Pro rekonstrukci podkladních vrstev, resp. vrstev pod keramické dlažby,
byl použit osvědčený postup společnosti Schlüter-Systems. Ve své
podstatě se jednalo o odstranění všech nesoudržných a degradovaných
vrstev a vytvoření nové kompaktní vrstvy.
Při všech opravách podkladů byla zvolena pokládka systémových desek
Schlüter-BEKOTEC jako spolehlivá technologie bezpečného potěru.
Smršťování vznikající během tvrdnutí potěru se neutralizuje v síti
výlisků tohoto systému, pnutí pocházející z deformací při smršťování tak
nemůže působit na celou plochu. Proto lze upustit od dilatačních a
dodatečně proříznutých spár v potěru. Mezi výlisky a na desky
Schlüter-BEKOTEC byl nanesen cementový potěr s minimálním krytím 8 mm
(ca. 57 kg/m2).
Po dosažení pochozí tvrdosti cementového potěru byla na
tento systém lepidlem
SCHÖNOX TT FLEX DUR (podlahové lepidlo pro vysoce
zatěžované plochy a odolné vůči vlhkosti) nalepena kontaktní drenážní a
separační rohož Schlüter-DITRA 25. Kromě jmenovaných vlastností DITRA
slouží rovněž jako izolace, jako vrstva pro
vyrovnání tlaku vodní páry z podkladu a separační vrstva pro kritické
podklady.
Styčné plochy podlah a stěn a spoje byly opatřeny systémovou dilatační
páskou
Schlüter-KERDI-FLEX při lepení do lepidla Schlüter-KERDI-COLL. Na takto
připravené desky byly nalepeny keramické dlaždice opět lepidlem SCHÖNOX
TT FLEX
DUR, spárování proběhlo pomocí flexibilní spárovací hmoty
SCHÖNOX SU.
Dilatační spáry v dlažbě byly řešeny použitím profilu Schlüter-DILEX.
